Dynamický nebo statický režim?

Plnícím médiem dynamických i statických systémů je vzduch. Podložky a matrace tedy využívají efektu rozložení tlaku ležícího těla pomocí vrstvy vzduchu, která absorbuje část tohoto tlaku a díky konstrukci antidekubitního systému tento tlak rozloží na maximální plochu. S pomocí řídící jednotky je možné tento tlak regulovat tím, že změníme tlak vzduchu uvnitř systému. Optimálním natlakováním tedy dochází k efektivnímu rozložení váhy a tím k odlehčení predilekčních míst.

 dynamic.JPG

Dynamický systém tento efekt ještě zvyšuje tím, že v jednotlivých segmentech dochází ke střídavému plnění a částečnému vypouštění vzduchu v určitém časovém intervalu. Váha je tak neustále přenášena z jedné části těla na druhou a nepůsobí konstatně na jediném místě. Dynamický režim navíc podporuje svým způsobem také krevní oběh v zatížených částech podkoží.

Dynamický režim je vysoce efektivní při léčbě dekubitů, ale střídání tlaků pod ležícím tělem může způsobovat u citlivých jedinců nepříjemné pocity.

Statický režim pracuje "pouze" s nastavením konstantního tlaku v systému, nicméně pokud je v takovém systému vzduchu dostatek a nemusí být tudíž příliš naplněn, může být rovněž efektivní jak v prevenci tak v léčbě proleženin.

Statický režim je pod ležícím naprosto v klidu, přestože je připojena řídící jednotka, nedochází k žádným výkyvům v tlakování systému a ležícího tudíž tento režim neruší.

Každý z režimů má své místo v prevenci a léčbě. Dynamický režim je vysoce efektivní. Chceme-li rychle léčit a nepočítáme s dlouhodobým pobytem vnímající a citlivé osoby na lůžku, pak je dynamický režim nejlepší volbou.

Statický režim se nejlépe uplatňuje u osob, které chceme preventivně chránit před vznikem dekubitů dlouhodobě a dynamický režim by mohl působit na jejich psychickou pohodu negativně.